Jiří Durman
alto + soprano saxes, clarinet, bells, tuned gongs,
cymbals, chimes and percussion
Miroslav Posejpal
cello
////////
(…) Souhra obou muzikantů je jako proud říčky proměnlivou krajinou. Jednou líně pluje na držených tónech cella, aby následně zrychlil tok v kopcovitější krajině, kde dojde na drobné peřeje, průrvy i kličkování mezi balvany, které jsou Durmanovou doménou. Zde se na čas odhalí free jazzové kořeny dvojice, které jsou ale jinak umně skryté za elegantní, melancholickou slupkou obsahující stopy ambientu, neoklasiky a drobných experimentů. (…)
— Pavel Zelinka, ČRo Vltava, 2021
////////
„Jiří Durman a Miroslav Posejpal jsou věrozvěstové
české improvizační scény.“
— Vladimír Kouřil, 2012
////////
„Jejich společná vystoupení se vždy vyznačovala vzácným citem pro souhru a imunitou vůči právě probíhajícím hudebním trendům. Jejich produkce však byla vyhledávána určitou skupinkou obdivovatelů, kteří se nerekrutovali pouze z domácích posluchačů. Jak jinak by se mohlo stát, že jejich koncertní vystoupení ze Žatce vydal již v roce 1985 na LP nazvaném Hidden Voices na vlastní etiketě Leo Records propagátor východoevropské improvizované a jazzové muziky
Leo Feigin.“
— Igor Nováček, 2003
////////
Jiří Durman a Miroslav Posejpal spolu vystupují od hloubi 80. let s osobitou, improvizovanou komorní hudbou, do které přetavili řadu hudebních vlivů od soudobé vážné hudby přes jazz a etnickou hudbu až po alternativu definovanou v 70. letech hnutím Rock In Opposition. V průběhu let 1972–1974 se objevili vedle sebe v různých sestavách, poprvé v duu vystoupili 7. května 1975, ale před širší veřejností se představili až na 5. pražských jazzových dnech Jazzové sekce roku 1977.
Jak se rozšiřoval okruh jejich inspirací, jejich pojetí free jazzu se měnilo v čirou improvizační hudbu. Ve snaze o dosažení co nejširšího výrazového spektra se postupně začali měnit na duo multiinstrumentální. Kontrabasista Posejpal začal hrát častěji na violu a cello, Jiří Durman rozšiřoval arzenál saxofonů, klarinetů a fléten – průběžně narůstala baterie perkusívních nástrojů. Později přidali i kytaru, akordeon a piano. V první polovině osmdesátých let vystupovali s perkusistou Miroslavem Kodymem a z té doby pochází album vydané u britského vydavatelství Leo Records. V tomto období se o duo manažersky staral významný aktivista Jazzové sekce Tomáš Křivánek, který o duu v roce 2012 řekl: „Když mám zavzpomínat na dobu druhé půlky sedmdesátých let a první poloviny osmdesátých, vybaví se mi jako první vždy ti lidsky nejlepší: Durman, Posejpal a Chadima. Je zajímavé, že z odstupu čtvrt století se mi zdá i jejich tvorba nejzajímavější a nejsvobodnější z celého desetiletí 1975–1985.“ V druhé polovině osmdesátých let se vrátili k duovému formátu a následných několik let se stalo jejich obdobím nejplodnějším, ve kterém vznikly nejzdařilejší tituly pozdější retrospektivní edice Forgotten Memories.
Jejich hudba se také objevuje v dokumentárních filmech Martina Řezníčka. Například ve válečném dokumentu Sarajevo‚ 94 (2002), v dokumentu o malíři a sochaři Janu Křížkovi Jan Křížek, sochy a včely (2005) či filmu o malíři Alénu Divišovi Alén (2010).
Po útlumu veřejného působení v devadesátých letech se ke společné práci vrátili v roce 2004, a i když jejich koncertní činnost byla nadále podobně sporadická jako v předešlém období, podařilo se pořídit několik zdařilých koncertních i nekoncertních nahrávek. Žádná z nich však doposud nebyla publikována v původní nezkrácené délce. Nové album Call For The Angels, které je v tomto ohledu první vlaštovkou, je záznamem z vystoupení na Eurotrialogu v Mikulově v Dietrichsteinské hrobce.
„Koncert byl opravdu nevšední a zvláštní. Strohá, prostá, skoro holá bílá sakrální prostora, prosvětlená velkými barevnými okny. Naplněná festivalovým publikem – dlužno říci zcela nefestivalově pozorným a vstřícným. Kristus na kříži na stěně a dva bílí andělé s dlouhými křídly na mramorovém soklu oltáře. Sluneční odrazy v pozdním odpoledni pomalu putovaly po stěnách a to, že se koncert změnil v jakýsi pokus oslovit anděly skutečné, kteří tehdy určitě poletovali ve vibrujícím vzduchu kaple, přišlo tak nějak samo od sebe. Těžko říct, jestli se nám to tehdy opravdu povedlo, ale možná byl zvon, který se ozval po doznění úplně posledního tónu koncertu z věže kostela znamením, že ano. Když nahrávku dneska s odstupem poslouchám, tak bych řekl, že to byla jedna ze dvou ‚nejhvězdnějších chvil‘ našeho dua,“ komentuje aktuální album Miroslav Posejpal.
Diskografie:
Bratislavské jazzové dny 1978 (1980, LP, Opus)
Hidden Voices (1985, LP, Leo Records)
Forgotten Memories (Music from Years 1978–1988)
(2003, No Man‘s Land Production)
Message From The No Man’s Land (Part I & II)
(2003, No Man‘s Land Production)
In The Circles Of Time (2012, 2CD, Polí5)
Constellation No.1. (2012, LP, Unusual Records)
Nahráno 30. srpna 2008 během vystoupení
na Eurotrialogu v Mikulově v Dietrichsteinské hrobce.
Recorded, edited and mastered: Miroslav Posejpal
Cover photo: Marek Douša
Design: Amonit Sharpei
Produkce: Miroslav Posejpal a Michal Kořán
2021 Blue Lizard
BL074
Mediální partneři:
Radio 1
www.radio1.cz
Magazín UNI
www.magazinuni.cz
released April 21, 2021